Rubrika: Literární tvorba » Povídky

Otrok měsíce - 2. část

12. 2. 2019„Může být jednou ticho?“ zeptal se směrem ke mně a já se pohotově postavila na nohy. Najednou je ve třídě takový klid, že by bylo slyšet každičký nádech a zatepání srdce. Pan učitel se rozhlíží po třídě, aby zaznamenal alespoň nějakou maličkou nekázeň, ale nic se neděje.

Otrok měsíce

17. 11. 2018Temnota pohltila celou zemi. Jen co se dotkla věží radního domu, obrátila se a začala se měnit v mlhu. Mlha pohladila celý kraj jako dáma v bílých rukavičkách a na každém domě byl zachycen její otisk v podobě obláčků studené bělosti. Vstávám do sychravého podzimního rána.

Zítra za sto let - 2. díl

16. 9. 2018Dívku popadla veliká úleva, když uviděla dům, ve kterém bydlí pořád stejný a bez změn. Mohutná vstupní brána vrzala úplně stejně, jako ráno a cestička vytvořená z velkých šutráků se také v ničem nelišila. Už, už chtěla sáhnout po klice a bezpečně vklouznout do domu, když v tom se z rohu vyřítilo obří huňaté zvíře, co vydávalo zvuk jako pes. Zuzka velmi rychle kliku upustila a z pozemku utekla.

Cizinka - 5. díl

26. 6. 2018O půl jedné konečně prohlédla všechny fotky. Rychle vstala, fotky nechala rozházené na zemi, tak jak byly.

Obula se a utíkala k Leně.

Prošla brankou na zahradu, ale zvonit nechtěla. Tak si vzala žebřík, co našla vzadu a přiložila ho ke dveřím na půdu. Nechtěla se tam ani vloupat nebo tak, ale v tu chvíli si neuvědomovala, jaké by to mohlo mít následky.

Zítra za sto let - 1- díl

5. 5. 2018Píše se listopad 1918 a válka pomalu končí. Všichni se radují, protože věří v to, že nás už čeká klidná budoucnost. Já se ale neraduji a mám k tomu pádný důvod – náš tatínek se z války nevrátil a ani nevrátí. Můj starší bratr Florian říká, že mám být na tátu hrdá za to, že bojoval za svou vlast a položil za to život. Ano, jsem na něj hrdá, ale cožpak by bratr nebyl radši, kdyby na tátu mohl být hrdý a zároveň by se k němu mohl tisknout?

Po stopách cestovatelky

4. 5. 2018Vlasta bydlí se svými rodiči a stařenkou v Novém Městě na Moravě. Vlastin tatínek pracuje jako stomatolog a její maminka jako místostarostka.
Jednou v létě se rozhodli, že vyrazí na dovolenou po světě. Do kufru si sbalili oblečení, hygienické potřeby a stan na přespání v přírodě. Jelikož v kufru byl ještě prostor, Vlasta si mohla vzít svou oblíbenou stonožku.

Cizinka - 4. díl

16. 3. 2018Byl večer. Jediné, co osvětlovalo pokoj, byla petrolejová lampa. Její oranžová zář se linula z rohu, naproti němuž stála Lenina postel. Jindy velká i s nábytkem prázdná místnost se pod vlivem této záře přeměnila v útulnou komůrku 2x3 metry.

Cizinka - 3. díl

2. 10. 2017 Amálie se na Odettu podívala se špatně skrývaným pohrdáním, nic na co by Odetta nebyla zvyklá. Stařenčina zášť jí byla docela k smíchu. Byla taková, smála se věcem, nad kterými by jiní plakali.
„Zajímalo by mě, proč se ptáte na takovou hloupost,“

Na stěně

23. 5. 2017To si představte! Sedím si jen tak na stropu v rohu vzhůru nohama v koupelně nad zrcadlem, motám si pavučinku a nikoho, vůbec nikoho si nevšímám.

A v tom najednou přijde do místnosti holka, která v ruce drží ručník a pobrukuje si nějakou melodii. Prvně přijde k zrcadlu a svůdně se do něj zadívá.

Cizinka - 2. díl

23. 5. 2017Byl večer, Lena si hrála na to, že ví, kdo je a zná svůj život. Možná to byla trochu pravda. Slyšela, jak její sestra mluvila norsky s tátou. A zdálo se jí to povědomé. Nebo spíš chtěla, aby se jí to zdálo povědomé.

Seděla na pohovce v obývacím pokoji, vedle ní byl květináč s nějakou rostlinou. Celý dům byl plný rostlin v květináčích. Ale o rostliny tady nejde.

Cizinka - 1. díl

14. 4. 2017Probrala se s hlavou jako střep na nemocničním lůžku. V levé ruce měla kapačku. Jediné, na co byla schopna se soustředit, byla zářivka na stropě. Uslyšela kroky blížící se k její posteli.
„Leno! Jak je ti? Moc dobře asi ne, co?“ řekl skloněn nad postelí nějaký muž, na jeho podobu se nesoustředila.

Ztracený sníh - 2. díl

15. 1. 2017Postupovaly jsme dál a dál a z dálky se k nám začala přibližovat nějaká věžička. Dům zakrýval mohutný smrk. Když jsme popošly dál, už jsem to viděla.
Byl to nádherný veliký bílý dům s modrou střechou a dvěma věžičkami, na kterých se otáčel železný ukazatel větru ve tvaru vločky.

Ztracený sníh - 1. díl

20. 12. 2016Zrovna jsem se dívala z okna a přemýšlela, jestli i tento rok nebude zase sníh. Stejně tomu nevěřím, že něco napadne, u nás už nenapadl sníh tři roky. A když už je polovina prosince, tak už není v co doufat. Vánoce budou zase na blátě.

Pak mě ale vytrhl z myšlenek náš šéf – ano, správně, zrovna trčím v práci a dívám se okna, i když bych měla dělat grafiku vánočních reklam na počítači (není dobré mít u svého stolu okno).

Přiletěl Malfoj!

10. 4. 2016V roce 2222 se stalo něco hrozného. Naši zemi navštívili mimozemšťané. Pořád jsem z toho vedle, a proto jsem vytvořila knížku „MIMOZEMŠŤANÉ“.

Začalo to tak, že se před třemi dny vypnul proud a pořád nefunguje.