Rubrika: Literární tvorba » Povídky

Emma – 2. díl

21. 3. 2015No… tohle vypadá dobře, v příštích měsících tě budou čekat dobré zprávy. A v budoucích rocích špatné zprávy.

„No… tak já už asi půjdu,“ oznámila jsem Emmě. Ty hnědé zdi na mě působily velmi depresivně.

„Už? Hm, jak chceš,“ v Emminých očích šlo vidět, že je z toho trošku smutná.

Šly jsme dolů po vrzavých schodech. Emmina maminka vlezla do chodby.

„Na shledanou. Ahoj Emmo.“ Už jsem byla málem venku, ale maminka Emmy mě chytla za rameno a řekla mi:

Emma - 1. díl

20. 1. 2015Emma vypadala moc mile, byla taky hrozně hezká, ale byla jiná…

Měla tmavě hnědé vlasy, zelené oči, nosila jen černé oblečení, a co jsem tak zahlédla, nosila na krku zlatý řetízek s křížkem. Ve škole se s nikým nebavila, sedávala si do poslední lavice, nehlásila se, ale měla dobré známky. Vždycky jsem si s ní chtěla pokecat, scházela mi však odvaha.

Jednou ve škole zrovna chyběla a paní učitelka mě pověřila, abych jí zanesla domů úkoly.
Přicházela jsem k jejich domu, mimochodem bydleli ve starém domě na kraji místního lesíka.
Hledala jsem jejich zvonek, žádný jsem bohužel nenašla, tak jsem zaklepala na jejich velké zvláštní dveře.

Jak pěstovat blázny - 2. díl

3. 1. 2015„Pojďte za mnou,“ řekl Bláha. Šel jsem a cestou jsem přemýšlel, co udělám.

„Ty obrázky malovali magoři?“

„Jestli myslíte naše klienty, tak ano.“

Aha, tak promiňte, že nemluvím spisovně. Myslel jsem, že na to mám právo, když jsem ten magor. Obrazy nebyly nejhorší, sice trochu depresivní, ale rozhodně lepší než by byly moje. Ale tohle mě přece nezajímá, jsem uprostřed obrovské útěkové akce. Možná trochu přeháním.

Cesta vánočních dárků

13. 12. 2014Teď si určitě říkáte, jakou by vánoční dárky mohly mít cestu, ale doopravdy mají dlouhatánskou cestu. Vše se odehrává v Santa's village, kterou ještě nikdy nenavštívila lidská bytost.

Začíná to v mailing housu, což v překladu znamená něco, jak dopisový dům. Pracují tam skřítci Mailíci, kteří mají za úkol číst dětské dopisy. Z některých něco vyškrtnou a do některých něco připíšou a nebojte, ví, co dělají, přece jen jsou na to vyškolení.

Jak pěstovat blázny - 1. díl

15. 11. 2014Jel jsem výtahem. Sám. Výslech proběhl v klidu. Až moc. Zřejmě si mysleli, že tam udělám nějakou hysterickou scénu, aby mě tu mohli držet co nejdéle, ale já se choval v celku normálně. Normálněji než obvykle. Přemýšlel jsem, co provedu, abych se odtud dostal, i když jsem vůbec nemusel.

„Pozítří utíkáme pryč,“ řekl Pepa, když jsem přišel, jako by se nechumelilo.
„A to mi říkáš jen tak?“
„Chceš tu snad zůstat?“ podíval se na mě.
„Ne,“ přisvědčil jsem mu.
„Tak vidíš.“
„Vidím.“

Nejlepší kamarád

10. 11. 2014Šla jsem domů pěšky. Sama. Bez kamarádů. Stejně žádné nemám. Na tom, že jsem chodila sama, by nebylo nic zvláštního, ale dnes jsem byla docela nejistá. Hned se dozvíte proč. Vždycky jsem si přála mít nějakého mazlíčka, když nemám ani ty kamarády. Maminka ani tatínek mi je ale nechtěli koupit. Jednoho večera ve čtvrtek dvanáctého jsem si tak kreslila a nakreslila jsem černou kočku s bílými tlapičkami. Pod ní jsem napsala tato slova: Moje kočka Micka…

Tajný život pod posteľou (Poznáte, kdo jsem?)

2. 11. 2014Ahoj, volám sa Lana a som zamestnaná ako asi najdôležitejšia vec v každej rodine. Mám krásne ploché telo a striebornú farbu. Narodila som sa v Bratislave spolu s ďalšími šiestimi súrodencami a potom nás všetkých previezli do Tištína.

Aby som pravdu povedala, bol to môj najlepší deň v živote, pretože som zatiaľ nevedela, čo ma čaká. Keď sme dorazili, mojich dvoch súrodencov Lima a Lamu odobrali a nás ostatných zavreli do skrine, z ktorej nebolo úniku.

Na co myslí věci kolem nás - poznáte, co jsem?

19. 10. 2014Dívka jménem Klára si mě asi před měsícem koupila v jednom obchodě. Jmenuji se Růženka a bydlím se svým dvojčetem a dvěma spolubydlícími ve skříni. Někdy se tam mačkáme, ale vždycky se udělá místo pro všechny. Teď k nám na pokoj přibyly další dvě spolubydlící, které ale v nejbližší době zase odejdou. Tak jako my, ve skříňkách bydlí hodně našich přátel. Vedle nás ve skříni bydlí sourozenci