Rubrika: Literární tvorba

Jak to bylo s ježibabou doopravdy?

20. 5. 2015„Já jsem nic neudělala!!!“ Obhajuje se ježibaba. Celé to bylo takhle:

Byla jsem ve své chaloupce a hledala nějakou tu flaštičku. Zrovna, když jsem našla slivovičku, tak jsem slyšela divný zvuk na střeše. Vykoukla jsem, už jsem ale měla něco popito…
Byly tam děti.

“Co tu děláte?!“ zeptala jsem se jich. A ta malá vyhublá holka mi řekla, že chytá WIFI!

Dům - 2. díl

15. 5. 2015Už jsou to dva měsíce, co se Lucka přistěhovala do toho příšerného domu. Do domu, kde jsou všechny stěny pokryté prachem a už nejde rozpoznat barva omítky, která stejně postupně padá na zem. Ve skříních jsou moli a všechno tady je nejmíň sto let staré. Jak to mohli její rodiče vůbec koupit?!

Když šla Lucka do školy, přemýšlela, co s tím, že se bojí jít na půdu a má strach z celého domu. Ve škole seděla s Monikou, která o tom jako jediná ví. A chce Lucce pomoct.

Emma - 3. díl

20. 4. 2015Jak už jsem říkala, dne 28. 7. 2008 se stalo něco zvláštního. Jako každý den, tak i tento, jsem zkoušela, už bez naděje volat Emmě, zda vezme telefon. Zkoušela jsem to hned ráno, nevzala ho. O půl jedné jsem to zkusila znovu, zase bez úspěchu. Naposled jsem to zkusila v osm hodin večer, pořád to zvonilo a nikdo to nebral. Když jsem si už řekla, že to nemá cenu a že to vypnu, z telefonu se ozvalo zaharašení a někdo to zvednul.

Dům - 1. díl

10. 4. 2015Před pár lety se Lucka přestěhovala do jednoho menšího města, do docela obyčejného rodinného domu. Alespoň tak vypadal.

Byla celkem ráda, v předchozí škole ji nikdo neměl moc rád. Tady byli lidi příjemnější. Každý se s ní normálně bavil, ale nedalo se říct, že by měla nějakou ultra-mega-kamarádku. Je jedináček a jejich nový dům je moc velký, starý a trochu strašidelný. I s rodiči je tam dost prázdno.

Jak pěstovat blázny - 3. díl - KONEC

2. 4. 2015O 10 let později…
Už je to dost dávno, kdy těch pár magorů uteklo z blázince. Měli štěstí, nikdo si toho nevšiml. Možná…

„Co je,“ zeptal jsem se Pepy, protože vypadal, jako kdyby přemýšlel. Ale on přece nikdy nepřemýšlí?!

„Nic, jenom přemýšlím,“ on vážně přemýšlí, to mě podržte! „Přemýšlím, jestli jsme po tom útěku neměli udělat něco dobrýho, co by někomu pomohlo nebo tak,“ řekl.

Emma – 2. díl

21. 3. 2015No… tohle vypadá dobře, v příštích měsících tě budou čekat dobré zprávy. A v budoucích rocích špatné zprávy.

„No… tak já už asi půjdu,“ oznámila jsem Emmě. Ty hnědé zdi na mě působily velmi depresivně.

„Už? Hm, jak chceš,“ v Emminých očích šlo vidět, že je z toho trošku smutná.

Šly jsme dolů po vrzavých schodech. Emmina maminka vlezla do chodby.

„Na shledanou. Ahoj Emmo.“ Už jsem byla málem venku, ale maminka Emmy mě chytla za rameno a řekla mi:

Jaro

19. 3. 2015Na jaře kvetou kytičky,
po vodě pouštíme lodičky.
Děti běží na louku
k zelenému palouku.

Volba povolání je těžkým rozhodnutím, které nás čeká

12. 3. 2015Není to tak dávno, co jsme plni očekávání začínali svou školní docházku. S aktovkou na zádech a s rodiči po boku jsme slavnostně oblečeni byli přivítání do řad školáků. Tenkrát naše představy o budoucím povolání byly dětské, většinou vyplývající z profesí, na které jsme si ve školce hráli. Někomu se tato volba nezměnila dodnes a má o svém budoucím povolání jasnou představu od útlého věku. Většina z nás si však uvědomuje vážnost situace i svého rozhodnutí a stojí tak před nelehkým úkolem, jakou školu si po ukončení základní školy vybrat.