Rubrika: Literární tvorba » Zamyšlení

„Já jsem nic neudělala!!!“ Obhajuje se ježibaba. Celé to bylo takhle:

Byla jsem ve své chaloupce a hledala nějakou tu flaštičku. Zrovna, když jsem našla slivovičku, tak jsem slyšela divný zvuk na střeše. Vykoukla jsem, už jsem ale měla něco popito…
Byly tam děti.

“Co tu děláte?!“ zeptala jsem se jich. A ta malá vyhublá holka mi řekla, že chytá WIFI!
Zato ten malej smraďoch mi řekl, že loupe perník. „A proč?“ ptala jsem se.

„Aby nás to nelákalo ho jíst!“

„Cože??“ Naprosto to nechápu…

„Musím mít břišáky a moje sestra chce být ještě hubenější!“

„Tak pojďte dovnitř, já mám hubnoucí pec!“ pozvala jsem tak oba dál.

„Hubnoucí pec?“ divili se.

„Ano! Posadíte se na lopatu, já vás dám dovnitř a kila jsou tím horkem dole.“

„Super!“ zvolaly děti.

Tak ten Jenda chtěl jít první, ale nevěděl, jak na to. Tak jsem jim to ukázala a řekla jsem: „Teď to zavřete a za pět minut mě vytáhněte a budu mít dvacet kilo dole.

Jenomže jak mě tam zavřeli, tak se zasekla páčka a já nemohla ven. Ty malý potvory utekly a nechaly mě tam. Naštěstí má pec únikový východ, To jsou předpisy…

Ale než jsem vylezla, tak jsem tak zhubla tak, že teď trpím anorexií.

A aby toho nebylo málo, Mařka a Jenda všude vykládají, že jsem je chtěla sníst, ale to není pravda.
Takže už mě z vězení pustíte?“