Rubrika: Literární tvorba

Žába

22. 6. 2014Kva, kva ..!!! Ahoj, krásné ránko, zdravím vás z Mokroše.
Omlouvám se, že vás zdravím tak pozdě ráno, ale vstávala jsem v 10 hodin. Už jsem stihla i do obchodu, ale zapomněla jsem si koupit perlivou vodu Mattoni!!! U Mokroše je krásně a také tu pálí sluníčko, takže jsem si musela koupit opalovací krém, abych si nespálila mou kůži.

Šnečí život

22. 6. 2014Spousta lidí si myslí, že sem pomalý, a to proto, že s sebou táhnu svůj domeček. Ale mně je to jedno, že „lezu“ pomalu, aspoň si můžu víc prohlížet přírodu kolem sebe.

Lidé si mně nepořizují do domů jako domácí mazlíčky, ale mého bratrance Maxe ano, je to šnek africký. Jednou, jak jsme byli na dovolené, ho chytili a odvezli a už jsme o něm neslyšeli. Beztak si někde hoví v krásném teráriu s nějakou šnečicí a na nás si ani nevzpomene.

Jak žije kočka!

22. 6. 2014Mňáu!:D Moje jméno je Damiánka alias Babetka… Chtěla bych vám napsat, jak prožívám svůj kočičí den. Budím se asi okolo šesté hodiny a strašně mě baví ráno mňoukat na všechny strany a budit nevinné lidi!:3 Až domňoukám (to je většinou, když mě panička nakrmí whiskasem!), jdu se podívat na zahradu, jestli tam nepoletuje nějaký vrabčák, kterého bych ráda slupla jako desert. Občas, po dávce whiskas, slyším pískání mého kamaráda Majky a jdeme do kavárny na ranní zrní.

Životopis mého psa

21. 6. 2014Haf haf!! Já jsem Ben. Jsem jezevčík a mým pánem je Filip Trunečka. Bydlíme v Nezamyslicích. Narodil jsem se v listopadu 2011 v Hrubčicích u Filipových prarodičů. Hrubčice jsou malá malebná vesnice nedaleko Prostějova. Celkem mám tři bratry a jednu sestru. Filipa znám už od útlého dětství, protože si mě vyhlídl, že si mne jednoho dne odveze. Zpočátku jsem plakal a bylo mi strašně smutno po mých sourozencích, ale už jsem si zvykl.

Nová dobrodružství Adiho a Dase

20. 6. 2014Od prázdnin uplynul skoro rok a blíží se další. My s Dasem vám povíme, co jsme od září zažili. V září jsme se vydali s Filipem na hrad Helfštýn. Tam se nám moc nelíbilo. Hrad nemá pořádnou střechu a neustále na nás foukalo. Zato nás zahřála klobása, kterou nám Filip koupil. V září se toho jinak moc nestalo. Alespoň ne nám s Dasem.

Nejlepší přítel

18. 5. 2014Toho dne, kdy slunce zářilo na obloze jako velká žhavá koule a ptáčci mezi sebou švitořili melodické básně, jsem se projížděla na svém černofosforovězeleném prkně o dvou kolečkách. Krajina byla barevná jako malířova paleta, luční kvítí vonělo rozmanitými vůněmi a to všudypřítomné, snad až podezřele tajemné ticho narušovaly rotační zvuky koleček mého skejtu při kontaktu s černou asfaltovou silnicí.

Sen uprostřed jara

22. 4. 2014Jaro letos začalo opravdu brzy. Protlačilo se zimou, která vlastně vůbec nebyla, už na konci února, avšak ty nejkrásnější barvy a vůně rozdávalo okolnímu světu asi tak od poloviny března.
Seděla jsem na dřevěné lavičce se svým novým kamarádem Smíškem. Poslouchali jsme nádherný zpěv ptáčků, kteří si sedali na střešní okapy domů rozehřátých od prvních jarních paprsků, na bzučící dráty elektrického vedení či na ozdobné stříšky zídek. Krajina nabízela nejrůznější vůně jako obchod s francouzskými parfémy a já v tu chvíli zatoužila po procházce.

Kde se vzalo jaro?

22. 3. 2014Kde se tu tak rychle vzalo,
z čista jasna je tu Jaro.

Vítáme tě, jaro, tady,
jdeme rychle do zahrady,
sluníčka si užívat,
máme po něm všichni hlad.