Rubrika: Literární tvorba » Ze života zvířat

Spousta lidí si myslí, že sem pomalý, a to proto, že s sebou táhnu svůj domeček. Ale mně je to jedno, že „lezu“ pomalu, aspoň si můžu víc prohlížet přírodu kolem sebe.

Lidé si mně nepořizují do domů jako domácí mazlíčky, ale mého bratrance Maxe ano, je to šnek africký. Jednou, jak jsme byli na dovolené, ho chytili a odvezli a už jsme o něm neslyšeli. Beztak si někde hoví v krásném teráriu s nějakou šnečicí a na nás si ani nevzpomene.

No, závidět mu nebudu, já mám tady spoustu kamarádů, se kterými si mohu hrát, i když trochu pomalu. Šnečí život je celkem zábavný, pomalý a krátký. Když vás někdo nezašlápne, tak vás může sežrat pták nebo něco jiného. Je to krutý život plný nebezpečí a všelijakých překážek a nástrah, určitě to taky znáte. No, je to „záhul“, ale bez toho to nejde.