Rubrika: Akce školy » Projekt Edison

V pondělí 26. září k nám na školu přijeli cizinci. Přijelo jich celkem sedm a já, jako deváťačka, která by měla být schopná se s nimi anglicky dorozumět, jsem dostala přiřazenou jednu ze stážistek. Anglicky moc mluvit neumím, jen základní fráze a i ty mi z trémy vypadávaly.

Nejprve jsme se s nimi měli seznámit. Z toho jsem byla strašně nervózní. No, nakonec to dopadlo docela dobře, i když podle mě to byl trošku trapas. Z nervozity jsem zapomněla tak trochu nacvičený text, takže jsem tam s mojí stážistkou Karolinou jen seděla, sem tam jsme prohodily pár slov.

Ale i tak jsem se o Karolině dozvěděla pár informací: Karolina bydlí v Albánii, ale je napůl Ruska, protože jeden z rodičů od Karoliny je rozený Rus. Také jsem se dozvěděla, že je jí 20 let a je jedináček, ale má malou sestřenici, kterou má moc ráda.

Po tomhle seznámení přišlo uvítání, na kterém byl nejprve první, pak i druhý stupeň. Uvítací řeč pro cizince (kterých přijelo sedm - Karolina, Paola, Mari, Sara, Michael, Khush a Moe), které se podle mě povedla, měla připravenou moje sestřenice Nela.

Následovalo vyučování, do kterého jsme měli přivést naše svěřence, aby i ostatním žákům nezamyslické školy o sobě něco řekli.

Seznámení s ostatními měli pojaté jako prezentaci. Žáci daných tříd si mohli s Karolinou i zatancovat. Po skončení prezentace a ukončení hodiny jsem Karolinu odvedla zpět do školní knihovny, kde měli „stanoviště“. Po cestě tam jsme si povídaly a nervozita ze mě konečně opadla.

A takhle nějak vypadal každý den, co byli ve škole – cizince jsme odvedli do hodin a pak přivedli zase zpátky do knihovny. Ale netrávili jsme s nimi jen čas ve škole. Chodili jsme s nimi i ven. Jednou jsme s Paolou a Michaelem jeli na kolech do Němčic. V Němčicích jsme navštívili květinářství. Po návratu z Němčic jsme dostali pozvánku od Michaela na kolotoče. A to teprve byla jízda! Všichni jsme si to pořádně užili. Bohužel čas rychle uběhl a my se museli rozloučit a jít domů.

Den před jejich odjezdem probíhal v SRC projekt s názvem „Global Village“, na kterém se podíleli všichni stážisté. Každý z nich (nebo aspoň většina) si připravil nějaké jídlo, které bylo známé v jejich zemi. Ale nebylo to jen jídlo, kterými představovali jejich zemi - probíhaly prezentace a s Karolinou jsme tancovali „Penguin dance“ (tučňáčí tanec). Po ukončení téhle akce jsme sál uklidili a s cizinci se rozloučili, i když ještě ne úplně, protože následující den jsme s nimi strávili v Kroměříži a i tenhle výlet si všichni účastníci užili.

Týden s cizinci uběhl jako voda a my se s nimi museli - teď už nadobro – rozloučit. Čas strávený se stážisty jsme si všichni užili, i když byl většinou chaotický. Už teď na ně vzpomínáme a společně se smějeme vtipným okamžikům, které jsme díky nim prožili.