Rubrika: Akce školy » Anglie

Každý jednou alespoň slyšel o Anglii. V tuto dobu asi kvůli brexitu. Ale také kvůli způsobu života Angličanů, královské rodině či typických britských fazolí. My jsme se školou tuto zemi rozhodli prozkoumat a také změnit náš pohled na Angličany jako takové.

Začali jsme 20. května 9:30 evropského času, kdy jsme vyrazili z Nezamyslic na dlouhou cestu až ke Calais. Cesta skrz Česko byla klidná až na klasické české dálnice, které nám znepříjemňovaly cestu. U Plzně jsme také vyzvedli naší průvodkyni. Na hranicích s Německem jsme zastavili u Rozvadova.

Na překročení hranic s Německem nás upozornila SMS, která oznamovala změnu operátora a také lepší a kvalitnější dálnice. Cesta Německem byla dlouhá a klidná. Někde u Kolína na Rýnem jsme skoro všichni usnuli, protože již byla tma. Do Calais jsme dorazili další den v 5:00 ráno.



Prošli jsme pasovou kontrolou a autobus náš zavedl k místním obchodům, kde byly restaurace a taky ty obchody, které můžete znát z letišť. Nicméně všechno bylo zavřené, protože bylo 5 ráno.

Náš „vlak“ jel někdy kolem 7 hodiny ranní. Cesta speciálním vagonem, kde se vleze i autobus, byla rychlá. Nicméně nám všem zaléhaly uši a okna na bocích vagónu byla stejně k ničemu, protože tam byla tma.

Vyjíždíme z tunelu a vjíždíme do městečka Folkstone, kde se také nachází silueta koně na kopečku. Asi bychom si měli uvědomit, v čem jsou Britské ostrovy jiné než Česko.

Zaprvé: jezdí se vlevo místo vpravo.
Za druhé: používají libry místo kilogramů.
Za třetí: používají míle místo kilometrů.
A za čtvrté: používají jiný typ zásuvek než se užívá u nás.
Tohle všechno dohromady říká, jak jsou Angličané rozdílní oproti nám.

Jeli jsme ještě pár hodin skrz Londýn a zastavili jsme u O2 Arény. Tento den jsme navštívili Big Ben (oficiálně Alžbětina věž), pomník letců z druhé světové války, kde také mimochodem byli i čeští letci.

V Downing Street, kde sídlí ministerská předsedkyně Mayová, jsme viděli protesty proti brexitu. A samozřejmě jsme také viděli příznivce brexitu kteří rozdávali lidem letáky Brexit party. Další destinace byl Buckinghamský palác, kde sídlí královská rodina. Shodou okolností, když jsme tam byli, tak královna pořádala večírek pro pozvané hosty. Bohužel my jsme na listině hostů nebyli. :D



Na konci dne jsme byli vyčerpaní, tak jsme mířili na meeting point, kde jsme čekali na rozdělení do rodin. My jsme měli štěstí a „chytili jsme“ příjemnou paní afrického původu, se kterou byla sranda a uměla dobře vařit.

Přišli jsme domů, kde jsme si vybalili věci, najedli se, vyčistili si zuby a osprchovali se. Vůbec jsme si neuvědomili, že jako spolubydlící máme Francouze, kteří bydleli v přízemí. S těmi jsme se setkali následující den.

Druhý den jsme mířili do Salisbury. Měli jsme namířeno do katedrály, kde se nachází Magna Charta. Následně jsme měli rozchod a mě zaujal obchod, ve kterém prodávají většinu věcí za jednu libru.



Po nákupech jsme zamířili na místo, kterou většina populace zná, a to je Stonehenge - tedy seskupení menhirů z doby kamenné.



V dalších dnech jsme byli ve Windsoru, Oxfordu, Greenwich, plavili jsme se po Temži… Viděli jsme Tower, London Bridge, Tate Modern Galery, katedrálu sv. Pavla a tohle vše jsme zakončili jízdou metrem, které se v Londýně nazývá „The Tube“.







Metrem jsme dorazili k O2 Aréně, kde se v tu dobu odehrával ComiCon. Tady jsme zjistili to, že se autobus porouchal a že minimálně 3 hodiny nepojede. Nakonec to nebyla pravda, protože servis dorazil rychle a potřebnou komponentu rychle dodal a autobus opravil. Mezitím, když opravovali autobus, tak jsme měli párky, které chutnaly zvláštně, ale dobře. 

Jeli jsme pár hodin a dorazili jsme k městečku Dover, kde se nachází přístav, který trajektem převáží auta, nákladní vozy či osobní vozidla na pevninskou Evropu. Trajekt byl skvělý, pěkně vybavený, a to že jsem na moři, jsem vůbec nepoznal. Nicméně i přes to bych jel raději eurotunelem, kvůli rychlosti převozu.

Skončili jsme v Calais a jeli jsme dlouhou cestu až do Nezamyslic. Cestu přes Francii a Belgii jsme prospali a vzbudili jsme se až v půlce Německa. Tady jsme se dali do kupy a zase vyrazili. V době, kdy jsme byli na hranicích s Českem, se hrálo mistrovství světa v ledním hokeji a my jsme fandili celou cestu. Bohužel jsme zápas Česko – Rusko prohráli.

Kolem deváté hodiny večerní evropského času jsme dorazili do Nezamyslic. Všichni se rozprchli domů…
Naši řidiči byli skvělí. Dokázali řídit ve dne i v noci a hlavně v Anglii dokázali řídit vlevo bez větších potíží. Taky nám uvařili samotné párky a oprava autobusu byla pro ně velice stresující.

Naše průvodkyně byla dobrá. ALE. Podle mého názoru paní průvodkyně byla spíše určená pro dospělejší lidi. Říkala nám mnoho zajímavých informací, ale mnoho žáků nedávalo pozor jenom kvůli tomu, že byla strašně potichu.

Naše rodina, u které jsme bydleli, byla skvělá, vařila dobře a jídla byla dobrá. Akorát mně vadila britská vana, kde je studená a horká voda oddělená. A obecně bych to vše shrnul velice kladně.

Většinu zajímavých památek jsme navštívili a také jsme změnili názor na Angličany jako takové.

Upřímně - tuto zemi bych rád ještě jednou navštívil.