Rubrika: Literární tvorba

O půlnoci venku stojím,
ve tmě já se hrozně bojím.
Slyším kapky, co dopadají na zem,
jdu domů a třesu se mrazem.

Otvírám branku v dřevěném plotě,
přes cestu přeběhne černé kotě.
Cože, někdo stojí u našeho domu?!
Myslela jsem si, že je to jen stín stromu.

Vážně mi teď není do zpěvu,
kam zahnat takovouhle příšeru?
Je mi špatně, motá se mi hlava,
tohle vážně není zábava.



Nebojím se a udělám krok vpřed,
mám strach, že mě sní jak oběd.
Ze stínu se vynoří čtyřnohá potvora,
ptám se, co chce a proč mi leze do dvora.

Mé jméno je Strach,
jsem všude, kam se podíváš.
Dříve člověk jsem byl stejný,
velice zdravý a šťastný.

Však nemusíš se bát,
jen mě musíš poslouchat.
Nebuď zlá a protivná,
jinak dopadneš jak já.

Už od svých pěti
šikanoval jsem malé děti.
Každý mě obcházel obloukem
i ten učitel s divným kloboukem.

Proto tohle jméno mám,
stejně si za to můžu sám.
Strach má každý z nás,
však spolu ho překonáme snáz.