Rubrika: Literární tvorba » Pohádky

Před dávnými časy, kdy byly Nezamyslice ještě část obrovského pohoří, žil u horského potůčku pyšný a velmi bohatý sedlák. Když jednou provdával svoji nejstarší dceru, zaklepal na vrata jeho honosného statku nějaký chudák. Sedlák mu otevřel a namyšleně se ho zeptal: „Co tady chceš, chudáku? Běž, odkud jsi přišel!“

Chudák mu odpověděl: „Jdu bez odpočinku už dva dny. Buďte tak hodný a dejte mi jen napít vody a trochu chleba.“ Přiběhla sedlákova dcera a prosila otce, aby mu dal, co si přeje a dál si ho nevšímal, vždyť se přece vdává.

Sedlák ale odmítl a vyhnal chudáka, ať jde žebračit jinam. V té chvíli se žebrák proměnil v čaroděje a vykřikl. „Proklínám tebe i celý tento statek, že do deseti let všichni zmizíte!“

Sedlák se lekl a hned prosil čaroděje o smilování.

Čaroděj jen řekl: „Tvoje chyba, že jsi tak pyšný a nedáš ani trochu vody žebrákovi. Je to tvoje chyba!“ A čaroděj se ztratil ve velkém oblaku mlhy.

Sedlák se snažil kletbu udržet v tajnosti, ale bál se, že by ho mohla vyzradit jeho dcera, a tak poslal jejího manžela pro vodu ve skalní soutěsce, ze které se nelze dostat a svou dceru zavřel do světnice zamčené na deset zámků. Sedlák tak učinil, protože by z jeho obrovského statku utekli všichni sluhové a přestali by mu jezdit návštěvy z královských rodin a podobně.

Když uplynulo devět let a blížil se konec desátého roku, sedlák myslel, že kletba už pominula a konečně se chtěl v klidu vyspat. V noci začala velká bouře. Udeřil největší blesk. Udeřil přímo doprostřed statku a ve vteřině byla ze statku i z celé Hané placka.

Jediní dva lidé, kteří přežili, byla sedlákova dcera a její manžel. Přežili, ale neměli kde bydlet, neměli nic na jídlo. Ráno po bouřce se objevil čaroděj a přičaroval jim nový statek a u toho jim řekl: „Přežili jste, protože jste nebyli chamtiví a pyšní.“ Potom čaroděj zmizel a sedlákova dcera s jejím manželem žili ve svém statku až do smrti.

Od té doby je Haná jen jedna velká placka.