Rubrika: Literární tvorba » Jazykový koutek

Byl jednou jeden netopýr, který se jmenoval Spytihněv a pocházel z Pyšel. Jednou se rozhodl, že si zaletí do teplých krajin. Do pytle si sbalil všechny potřebné věci: lehátko, slunečník, opalovací krém a plavky, které mu dala babička z Chropyně. Pytel si dal na záda a chtěl se rozletět z balkonu.

Když se rozběhnul, klopýtl o okraj balkonu a přepadnul přes zábradlí. Nespadnul přímo na zem, ale zachytnul se o kopyto jednoho sudokopytníka. Vzpamatoval se a postavil. Když spatřil, kdo ho zachránil, tak se zapýřil a omluvil se mu. Sudokopytník mu nakonec poděkoval, protože se velmi bojí slepýšů. Kolem sudokopytníka se zrovna jeden slepýš plazil a Spytihněv hada tím pádem vyplašil.

Z netopýra a sudokopytníka se stali přátelé, a tak sudokopytník pozval Spytihněva do svého přepychového příbytku. Sudokopytník nechal Spytihněva u sebe přespat, protože když netopýr padal z balkonu, tak mu jeho klíče spadly do pýří a nestihli je najít, protože už se stmívalo.

V noci se přes Pyšely přehnala velká bouře, která sudokopytníkovi odnesla dům. Spytihněv pomohl postavit sudokopytníkovi nový dům podle plánku. Tam bylo napsáno, že se dílky mají slepit lepidlem.

Když dům dokončili, šli najít klíče. Velká bouře vytrhla ze země pýří, ale klíče tam zůstaly, protože se zaklínily pod velkým balvanem. Když dostavěli nový dům a našli klíče, tak netopýr odletěl na dovolenou a sudokopytník zase mohl odpočívat ve svém domku.