Rubrika: Literární tvorba » Jazykový koutek

Byla jednou jedna liška Eliška, která bydlela v mlýně u Lysolají, kde se lyžovalo. Blízko mlýna byla továrna na plyšové medvídky. Kousek od továrny plynul potok, který se vléval do větší řeky, blízko od Lysé hory.

Protože se u Lysolají lyžovalo, byla liška Eliška lyžařka. Pokud napadl sníh, liška vytáhla staré lyže a lyžáky a jelo se lyžovat. Jednou, když lyžovala, nezvládla řízení a narazila rovnou do lípy.

Projela celým lesem a potom zastavila, zjistila ale, že se jí udělala malá lyska na čele. Liška si říkala: „Nebudu panikařit, pojedu domů a tam se na to podívám.“ Sundala si lyže, nandala si čepici, aby si nikdo nevšimnul, že je plešatá a s hlasitým vzlykotem se vydala domů. Ránu si ošetřila a šla spát.

V noci se probudila, protože začala velká bouře s hromy a blesky. Musela vstát a jít na dvůr uklidit lýko, které tam sušila. Ráno po bouři se už neblýskalo, a tak Eliška mohla vylisovat uschlé lýko, ale protože celou noc pršelo, všechen sníh roztál. Liška nemohla jít na lyže, a tak do plytkého talíře udělala polévku a šla splétat lýko do dlouhých provazů.

Po tom, co upletla provazy, spolykala svoji polévku a opět si šla lehnout, aby si její lýtka odpočinula po dlouhém sezení na zemi. K ní domů přicházeli z dalekých i nedalekých vesnic lidé, kteří si chtěli koupit provazy od lišky. Přišel mlynář, mlynářka i lýkožrout, který byl stálým zákazníkem. Po zimě nastalo jaro, a to má liška Eliška nejraději.