Rubrika: Literární tvorba » Zamyšlení

To byly ve školce časy, co? To jsme si hráli, kreslili, malovali, chodili na procházky a dokonce po obědě spali! Nevím, jak to bylo ve vaší školce, ale v té mé jsme si hodně hráli s plastovou kuchyňkou, s holkama vařily pro kluky umělé jídlo, nebo taky prodávaly na hracím pokladním pásu. Je to jasné, až budu velká, bude ze mě kuchařka nebo prodavačka!

„To ještě změníš názor,“ usmáli se vždycky rodiče, když jsem jim to řekla.
A pak nadešel nástup do první třídy. To ještě byla matematika a český jazyk v pohodě. A to se mi líbilo, jak paní učitelka nás učí jednotlivě písmenka a čísla a píše krasopisným písmem křídou na tabuli. Když jsem v rukách svírala své první vysvědčení se samými jedničkami, rozhodla jsem se pro jediné: chci se stát učitelkou. V průběhu let ze mě toto nadšení výrazně opadlo. Upřímně, učitele teď jako velká obdivuji. Hlavně jejich nervy. :-)

Ve druhé třídě jsem úplně změnila směr. To jsem totiž k Vánocům dostala pěkné lední brusle a do pár dní jsem jezdila na ledě jako drak. Martina Sáblíková se stala mým vzorem v tomto novém koníčku a já začala snít o své kariéře krasobruslařky či rychlobruslařky. Pak se však stalo menší neštěstí, kdy jsem na tom ledě spadla a narazila si ruku. To jsem pak brusle neměla na nohou dobrý rok a moje sportovní kariéra se rozpustila jako sníh na slunci. Nyní, když se tak vracím do svých dětských let a vzpomenu si na tento můj sen, přijde mi to docela úsměvné, neboť teď moc v tělesné výchově nevynikám.

„Tak fajn, krasobruslařka ze mě asi nebude,“ říkala jsem si, ale to už jsem měla nalezený jiný koníček. V té době zrovna v televizi frčel pořad „Šílená věda“, kde „vědátoři“ dělali šílené pokusy jako chození po hořčici, zpomalené záběry facek, pokusy s matrjoškami a ke konci vždycky vyhodili do vzduchu karavan. Jelikož jsem si nikdy moc nehrála s panenkami a k narozeninám jsem si radši přála mikroskop, dalekohled, knihu o fyzikálních pokusech nebo rybářský prut, tak bylo jasné, že ze mě bude vědátor. Dokonce jsem se těšila na šestou třídu, až budeme mít fyziku. Moje starší sestra jen vždycky kroutila očima, protože o fyzice věděla svoje. A já už teď vím svoje taky. A něco vám řeknu: vědátor ze mě určitě nebude…

Od té doby, co jsem se naučila číst, mě přepadla nová vášeň – knihy. Knihy jsem si opravdu velmi zamilovala a večer s nimi usínala. Líbil se mi ten zajímavý přístup, kdy jsem si z písmenek musela děj představovat a být v něm.
Ve třetí třídě mě pak přemohla touha psát. Začalo to amatérskými knížkami v linkovaných sešitech o dvaceti listech. Psala jsem o domovním skřítkovi, o rodině s trojčaty, pak taky o zážitcích jedné humorné rodiny a dokonce i o vážnějších tématech. Občas při nějakých radikálních úklidech doma tyto sešitky najdu a vzpomínám na ty časy, kdy jsem si myslela, že to je dobré a určitě to bude bestseller. Ne, ale je pěkné se dívat na svoje začátky. :-) Obliba v psaní mi ale jako jedna jediná z předtím zmíněných zůstala doteď. Doma jsem psala svoje vlastní výtvory a amatérské noviny, a když přišel nástup do šesté třídy, neváhala jsem, a přidala se do redakce našeho školního časopisu Písařík. Hodně jsem si Písařík oblíbila a svého rozhodnutí rozhodně nelituji, jsem tu doteď, a upřímně, bude se mi stýskat, až odejdu.

Kromě psaní a knih jsem potom hodně malovala a kreslila. Moc mě to bavilo a myslím, že i trochu šlo, ačkoliv jsem na internetu našla vždycky spoustu šikovnějších lidí, kteří to udělali lépe. I tak jsem přemýšlela nad tím, že bych zkusila uměleckou školu, ale po nějaké době jsem se rozhodla tak neučinit, protože mě začala hodně bavit angličtina, i když byla zezačátku docela amatérská. Díky procvičování, které jsem využila u seriálů s titulky, překladu písniček a psaním si s internetovými přáteli se moje angličtina zlepšila a mě baví ještě více. Mimo to mě začaly zajímat cizí země a jejich kultura. Co takhle cestovní ruch?

Upřímně, byla jsem trochu v rozpacích při nástupu do 9. třídy – kam pak jít na střední školu? Celé své dětství a dospívání jsem vždycky měla povolání rozhodnuté – a teď najednou, když nastal můj čas, moje kreativita a plány mě opustily.

No, ono to nějak dopadne. :-)