Rubrika: Literární tvorba » Zamyšlení

Mé oblíbené místo se nachází u břehu Vltavy. Řeka sevřená dvěma břehy, na kterých se rozprostírají lodě, se vine Prahou. Její překrásné okolí vyplňují historické domy a různé stavby s mosty.
Asi nejznámější most, pod kterým řeka proklouzává, se nazývá Karlův most, který byl postavený ve 14. století.

Vltavu, která se u Mělníka vlévá do Labe, mám ráda proto, že když u ní sedím, slyším, jako by se miliardy diamantů setkávaly právě na tomto místě. Je několik kilometrů dlouhá, a když se zadívám na její proud, zdá se mi, jako by víly tančily na vlnách. Však právě o ní napsal Bedřich Smetana krásnou a známou stejnojmennou skladbu, do které když se člověk zaposlouchá, představí si její malebný tok, místa, kde je klidná, místa, kde se rozvodňuje a kde je přímo divoká.

Když jdu po jejím břehu, prudce mě oslepuje zářící sluníčko, jako by se mě jeho paprsky dotýkaly. Dívám se na modře zářící oblohu a do obličeje mě píchají miliony jehliček, mám pocit, že je to jemný letní vánek.

Břehy Vltavy mám opravdu ráda a zvláště do Prahy se ráda vracím nejen pro její jedinečnou historii, kulturu, stavby a památky, ale i proto, jak je v noci romanticky osvícená a vyvolává ve mně pozitivní pocity.