Rubrika: Akce školy » Anglie

V devět hodin ráno přijíždím s mámou ke škole, kde už čeká velký autobus se spoustou dětí. Paní učitelky už volají naše jméno, rozloučím se s mámou a nasedám s Nikčou do autobusu.

Už byla noc a chtěly jsme spát, otázka ale byla: „Jak?“. Takže z cesty autobusem moc nadšená nejsem, protože ještě teď mě bolí zadek. Asi ve 3:30 nás průvodce probouzel s tím, že jsme v Calais a musíme projít pasovou kontrolu. Jeli jsme obřím trajektem, kde se nedalo kde spát, což byl asi ten největší problém.

V ten den jsme si prošli celý Londýn, na druhý den bylo naplánované Stonehenge a potom škola. Třetí den byla ráno škola a potom prohlídka Oxfordu. Čtvrtý den jsme jeli do Stratfordu a poslední den byla prohlídka London city.



Anglie je nádherná. Chtěla bych tam bydlet, a když ne bydlet, tak alespoň studovat.
Vyfotili jsme se u všech památek, ale bohužel se nám neposkytla příležitost vyzkoušet klasické anglické jídlo „fish and chips“, v překladu: ryba a hranolky.



První den, po Londýně, jsme večer dojeli do Oxfordu. Všichni nedočkavě čekáme v autobusu, co asi dostaneme za rodiny. Venku náš čeká černoška, později jsme ale zjistily, že je z Jamajky. Čekaly jsme, že pojedeme autem jako všichni ostatní, ale marně. Šly jsme pěšky a ještě k tomu po nějakém poli.

„Doma“ nás čeká malý, růžově zabarvený pokojík o velikosti asi učitelského kabinetu. Paní nás volá na večeři. Vejdeme do malé kuchyňky a na stole leží ne moc dobře vypadající jídlo. V tu chvíli mě napadlo přísloví: „Nesuď knihu podle obalu.“. Bohužel neplatilo. Špagety byly slepené a směs na povrchu chutnala jako psí konzerva. Další dny už bylo jídlo mnohem lepší. Nejvíce mi chutnalo asi to poslední, pizza a hranolky.

Na Stonehenge jsme zkoušeli utáhnout velký balvan a elektrický proud v provazech.



Byli jsme i v rodišti Williama Shakespeara, Stradfordu. Moc se mi tam líbil jeden obchod „Poutland“, kde bylo všechno za libru. Prošli jsme i oxfordskou univerzitu, knihovnu a zhlédli jsme Oxford z věže. Tam jsme se byli podívat do college, kde se natáčely scény z Harryho Pottera. Nejlepší památky jsou stejně v Londýně. Trafalgar square, Buckingham Palace, Westminster Abbey, budova parlamentu s Big Benem, London Eye a spousty dalších.



Ve škole jsme hlavně procvičovali mluvení, ale naučili jsme se i nová slovíčka. Ve třídách s námi byli hlasití Italové. Ti pořád jenom mluvili a my jsme se nemohli soustředit na učení. Byli otravní.
Myslím si, že Angličané se umí lépe chovat. Teda, jak kteří. Na druhou stranu mi nechutná anglické jídlo, ale možná je to tím, že na něj nejsem zvyklá. V Česku máme mnohem lepší počasí.

Nejvíce mě zaskočilo asi to, když nám naše nová „máma“ řekla, že její záliba je dívání se na televizi a její dcera taky, to byla perla, celý den seděla v pokoji a telefonovala. Pořád a pořád. Ale naopak mě nejvíce ohromily anglické obchody, co v Česku nemáme.

Můj nejzajímavější zážitek byl celý ten výlet. Jsme moc ráda, že právě mě se naskytla příležitost jet do Anglie a doufám, že se tam ještě někdy podívám.