Rubrika: Literární tvorba » Povídky

V jedné vesnici jménem Unioruk žil byl jeden pán. Říkali mu Desimo. Všichni se ho báli, proto neměl žádné kamarády, ale on nebyl tak zlý, byl jen velmi zarmoucený.
Byl tak smutný, a tak začal vymýšlet vynálezy. Seděl nad papírem rok, dva, ale nic a nic ho nenapadlo. Najednou se zamyslel a přemýšlel, co potřebuje pro každodenní život. „Už to mám,“ vykřikl. V té chvíli se zrodil geniální nápad.

Pracoval rok, dva, tři, do té doby, než bylo vše hotovo. Své dílo dodělal dne 8. února 1402. Jeho plán byl dostat se do vesmíru a najít mimozemšťany. Dne 28. února 1402 plánoval odjezd. Ve tři hodiny se sbalil, nasedl na kolo a čekal na 5 hodin. Když odbilo pět, pronesl: „Anatyšuka lamada marsýno de duhýno“.



Najednou se objevila duha a Desimo vyjel po duze až do vesmíru. Cestu si užíval, prohlížel si vše a vnímal tu krásu kolem sebe. Ve vesmíru se vznášel a zkoumal okolí. Najednou našel planetu mimozemšťanů - rasy Asikot. Začal si s nimi povídat a překvapivě si rozuměli. Na planetě zůstal rok a na cestu zpátky na Zem mu mimozemšťané splnili tři přání. Desimo si přál: aby byl nesmrtelný, aby ho ve vesnici měli rádi a aby se do vesmíru mohl vrátit, kdy chtěl. Když dojel do vesnice, všichni ho vítali a obdivovali. Desimo se od té doby cítil jako ve snu.

Někde určitě Desimo ještě žije a možná je to třeba i u vás ve vesnici.