Rubrika: Literární tvorba » Povídky

Tu noc se mi zdál krásný sen. Seděl jsem s mámou u stromečku a dávali jsme si dárky. Jenže potom jsem se probudil…

Venku bylo všude bílo a já se díval na zasněženou krajinu. Viděl jsem ve sněhu čerstvé stopy potulujících se zvířátek. „Zajímalo by mě, jestli je teď také nějaké zvířátko samo, stejně jako já,“ říkal jsem si. Byl jsem zakoukán do padajících vloček a ani jsem nevnímal, že mi teta Jana zaklepala na rameno. Nevěděl jsem, co se děje.

Chytl jsem se jí za ruku. Odvedla mne do jídelny. Vonělo to tam rybí polévkou, ale co já? Od rána jsem nechápal. Za chvíli jsem si to uvědomil. Jsem v dětském domově a zase budu slavit Vánoce se zlobivými dětmi. Chtěl bych, aby se stal zázrak a sen se stal skutečností…

„Ahoj, já jsem Eva Záděrová. Mohla bych být tvá nová máma?“ Byl jsem naprosto mimo, oči mi zářily jako Polárka na noční obloze. Konečně mě napadla myšlenka – budu mít rodinu.

Neměl jsem slov a rozpovídal jsem se až při nastupování do červeného auta. Mimochodem, červenou mám moc rád. „Ty jsi malý Honzík, jestli se nepletu?“ zeptala se ta milá paní. Já jsem mírně kývl hlavou a zeptal se: „Slavíte doma u vás Vánoce?“ „No jistě,“ odvětila moje nastávající maminka.

Tento den si budu určitě pamatovat! Je nejkrásnější v mém životě.