Rubrika: Literární tvorba » Pohádky

Jednou byla jedna princezna, která měla krásné jméno Lianie. Nešťastnou náhodou jí umřel otec. Princezna proplakala celé noci a dny. Až jednou, když celý zámek ležel v slzách, proměnil se v křišťálovou skálu a princeznu zaklel do labutě. Uvěznil ji v křišťálové skále a vznesl na ni kouzlo: „Z labutě se proměníš, až se do tebe zamiluje mládenec odvážný a milý.“

Zpráva o zakleté princezně se nesla celým krajem, až se donesla ke krásnému a odhodlanému mládenci Alexandrovi. Ten se hned rozhodl, že princeznu půjde vysvobodit, i kdyby pro ni musel kolem světa plout. Další den se Alexandr vydal se svou věrnou želvou a koněm na cestu.



Šli půl kraje, až došli na místo, kde měla stát křišťálová skála. Ale co, po skále nikde ani památky! Alexandr se zeptal kolemjdoucího, jestli o skále neslyšel. Pán mu řekl, že skála se ukáže jen dobrému člověku, a to když pronese následující větu: „ Otevři se, skálo milá, vydej mi své poklady.“

Alexandr poděkoval a pronesl tuto větu. Najednou se mu skála objevila a otevřela se. Alexandr vstoupil dovnitř. Vánek ho pobídl, aby vešel dovnitř jednou z chodeb. Mládenec šel za vánkem. Najednou vánek zašuměl a zmizel. Princ se musel rozhodnout, jestli půjde chodbou plnou drahokamů, nebo chodbou plnou diamantů. Želva chtěla, aby šel chodbou s diamanty, ale kůň chtěl jít chodbou s drahokamy. Nakonec se vydali chodbou s drahokamy.

Za chvíli došli na rozcestí, kde uviděli čtyři chodby. Jedna byla ohnivá, druhá vodní, v té třetí vál prudký vítr a čtvrtá byla zamčená. Před jejími dveřmi stálo: „Když vyslovíš slovo složené ze čtyř a zároveň pěti klíčů, otevřu své dveře.“

A tak se každý vydal jednou z chodeb. Želva šla chodbou, kde všude šlehaly ohnivé plameny. Na konci chodby stál drak a dal jí hádanku: „Matka se mračí, táta se směje a dcera nosí závoj se sedmery krásy“. „Je to duha,“ odpověděla želva. Měla pravdu a drak jí řekl, že písmeno je „Ř“. Kůň dostal také hádanku: „Kdo to má, neví o tom, kdo to potřebuje, nemá to, kdo to nepotřebuje, koupí to.“ „Je to rakev,“ odpověděl kůň a dostal písmeno „Y“. Princ dostal také hádanku: „Na dvoře v lavoře leží a spí, na spodu pod vodou svoje sny sní.“ „Je to žába,“ odpověděl princ a také dostal písmenko, a to „P“. Když se všichni sešli u zamčených dveří, dostali poslední hádanku: „Je to velké jako slepičí vejce, slupka je chlupatá, dužina zelená a jí se to. Co je to?“ Všichni se dohadovali, ale nakonec přišli na správnou odpověď, bylo to kiwi a dostali písmeno „T“.

Teď museli z písmenek složit slovo. Znali čtyři písmena, ale museli jedno písmeno použít dvakrát, aby splnili úkol. Dlouho přemýšleli, až je napadlo slovo třpyt, a tak to zkusili. Bylo to dobře a brána se jim otevřela. Vešli dovnitř, chvíli šli chodbou, ale potom došli do velké jeskyně plné diamantů a křišťálové vody. Uprostřed křišťálového jezera plula labuť. Když je spatřila, připlula k nim.



Princ ji dal pusu a najednou, se z labutě, stala nádherná princezna a celá skála se proměnila v diamantový zámek. Princ a princezna spolu žili šťastně až do smrti a pokud nezemřeli, žijí v křišťálovém zámku až dodnes.