Rubrika: Literární tvorba » Básně

Za hory a za lesy,
za sto padesáti pralesy.
Žil starý děd,
co i čas vracel zpět.

A tenhle dědula vzácnost má,
kterou však pečlivě schovává.
Je to velmi nebezpečná věc,
a to je pravda a ne kec.

Vlastní plášť zášti,
nešťasten je z jeho strastí.
Plášť schovává, kde se dá,
a snad jej nikdo nehledá.

Každý se moci pláště bojí,
neboť vzpomínky na něj
se spousty let hojí.

Jeden muž a zřejmě tulák,
nevěděl kam schovat čumák.
A tak do jeskyně zašel,
bohužel plášť našel.

Byla mu zima a rýmu měl,
proto do pláště se oděl.
Červené světlo a spousta mlhy,
plášť do muže vstoupí záhy.

Rudé rty se pohrdavě smějí,
plášť splnil si své dávné snění.
Už oběť svou má
a z té trosku udělá.

Ten, kdo muže potkal,
týden ještě strachy koktal.
Každý z něj má strach…
i strom a vrah.

Plášť ho jen pohladil,
život mu pohltil.
Pomoci mu už navždy není,
sbohem dej bláhovému snění.

Proto jsem plášť do řeky hodila
a přitom se tiše modlila.
Ať jej nikdo nenajde,
nebo zášti propadne.

Proto z pláště strach měj…
A cestu dobra neopouštěj!