Rubrika: Literární tvorba » Básně

Ráno se vzbudím a vlasy mi trčí jako vodní stvůře,
marně, ale snažím se zabránit té hrůze,
hlavu do umyvadla, šampón a šup...
a výborně - vypadám jak zmoklý chlup.

Co naplat, musím k sestřenici,
k trošičku bláznivé kadeřnici,
svůj příchod předem ohlásím
a problémy s vlasy vytasím.

V určitou hodinu čekám u bílých dveří,
těším se moc, až nebudu mít na hlavě srst podobnou divé zvěři,
hovím si v křesle a těším se na zázrak,
který vyšplhá až do oblak.

Rodina vypráví o revoluci "trvalé",
ale co když mi to upadne?
To se prý nestane, nemám se bát,
za hodinu budu mít důvod se usmívat.

Natáčky táhly, roztok štípal, rodina mě kudlí,
říkám si: ,,Vydrž, to bude dobrý.‘‘
Tak a teď jdeme sušit,
už nebude mě dlouho mučit.

Po sundání turbanu rodina omdlívá a padá k zemi,
myslím si : Skvěle, ani k poznání vodní stvůra není.
Podívám se tedy sama a vida - něco mi na té hlavě chybí, asi…
ale co, no jasně - vlasy!

Dnes chodím s parukou a rodinu nemám
a závidím kudrnatým ženám,
neboť já mám na hlavě klíčky obilí,
a ty nikdo nesklidí…