Rubrika: Literární tvorba » Povídky

Vše začalo jednoho krásného slunného dne. Zrovna jsem se chystala jít do školy, upravila jsem si neposednou sukni, zavázala si tkaničky, upravila si vlasy a hurá za novým školním dnem!

Cestou k autobusu jsem se ještě stavila v našem „hypermarketu“ pro něco na zub, ale co to, autobus mi ujel před očima. No tohle! Co naplat, musím jít prostě pěšky. A tak co slovo, to skutek. Jak si to tak vykračuji po naší cyklostezce, vidím něco podivného. Nevím, co to je, nemám totiž ostříží zrak, proto zrychlím krok. V příslušné vzdálenosti se mi už před očima rýsuje lidské tělo, ne zrovna vábného vzhledu. Kdopak by to asi mohl být? Nahlas něco křičí, o pár metrů dál je pohozené kolo a okolo několik lesklých střepů. Zapátrám v paměti, ten hlas přece znám - samozřejmě, tajemnou a ukřičenou osobou je naše sousedka. Za normálních okolností by pozdrav byl postačující, ale teď se musí jednat. Proto „přiklušu“ k milé známé a mobilním přístrojem zavolám pomoc. Sanitka je tu v cuku letu. Sousedka mi ještě zamává z lehátka a já ...

Počkat, co se to děje, vše se nějak rozplývá a mizí v dáli. Aha už vím, to byl jen sen! Stírám si pot z čela a vstávám. Vždyť bych málem zaspala do školy.

Kdo ví, co se stane a nejen dnes...