Rubrika: Literární tvorba » Povídky

Byl krásný letní den a já zůstal doma sám, protože rodiče odjeli v odpoledních hodinách na nákup. Za ten den jsem stihl hodně věcí. S kamarády jsme byli venku, plaval jsem v bazénu a hrál i na počítači.
Když se však začalo stmívat, vypnul jsem počítač a chtěl jít pozalévat. Ale vypadalo to, že se asi za chvíli spustí déšť, protože se k nám valila mohutná černá oblaka. Tak jsem místo zalévání šel domů.

V pyžamu jsem pak sledoval televizi. Najednou vypadl proud! A já se lekl. Myslel jsem, že to bude jen nějaká chyba v pojistkách, ale nebylo tomu tak…

Raději jsem si šel lehnout. V tom to začalo! Uslyšel jsem nějaké kroky na schodech a utíkal pro mobil. Mohutné kapky začaly vrážet do oken, jako by se chtěly dostat dovnitř. Zase jsem slyšel kroky nějaké osoby! Zvolal jsem: „ Mami?!“ a ozvalo se velice hlubokým a drsným hlasem: „Já nejsem tvoje maminka!“ Rychle jsem vyťukal 158, ale mobil se vybil.



Do ruky jsem si vzal nůž a schoval se v kuchyni. Tajemná osoba otevřela dveře do kuchyně, rozsvítila a úplně jiným hlase zavolala: „Kde jsi?“

V tu chvíli jsem si uvědomil, že ten hlas znám. Podíval jsem se na osobu a zjistil, že je to tatínek. Zeptal se: „proč máš ten nůž? To ses mého vtípku tak bál?“ a začal se smát. Můj omyl mi byl také k smíchu a spolu jsme se smáli až do příchodu maminky, která nám oběma vynadala za to, že jí nejdeme pomoct s nákupem. A se smíchem jsme pak s tátou odnášeli, odnášeli a odnášeli nákup…