Rubrika: Literární tvorba

Byla jedna škola, která se jmenovala Zvonek alias modrý květ. Učilo se tam jako v každé jiné škole na 1. a 2. stupni. Bylo září a děti šly do školy, samozřejmě tam byli také prvňáčci a o nich vám budu povídat!

Paní učitelka Krotká byla uchvácená tím, jak bude svoje dědičky učit správným věcem, ale nevěděla, do čeho se to zapletla. Hned první den školy se začaly učit první písmenko.
Snad nejsnadnější je písmenko A = jako angrešt. A tím také začala…



Dala dětem pracovní list, kde bylo písmenko A, aby si ho tužkou obtáhly. Paní učitelka říká: „Ó, to snad umí každý!“ Ale bohužel to tak nebylo, ani jedno dítko to nesvedlo. Paní Krotká málem chytla infarkt, snad z toho, že ještě nikdy neměla 1. třídu. No nic, paní učitelka se vzpamatovala a už to brala, jak to je. Dělala všechno proto, aby její děti byly chytré a zvládly tuhle látku. Tak začala přemýšlet a přemýšlet, tím vymyslela tohle…

Každý den, když přišla domů, sedla k počítači nebo k něčemu jinému, na co si vzpomněla, a až do rána připravovala různé zajímavé úkoly pro děti. Byla tak vyčerpaná, v noci ani oko nezavřela. Do školy pak přišla celá bledá, špinavá… Vůbec ale nevycházela ze třídy ven, takže ji učitelé neviděli a dětem to bylo fuk.

Co se nestalo! Děti se začaly zlepšovat a to byla radost pro paní učitelku Krotkou. Byla štěstím bez sebe. Další den přišla do školy hezky oblečená jako vždycky. A neměla tolik přichystaných věcí co minulý den, ale to nevadilo, protože to dětem už celkem šlo. Do konce školního roku to byla výborná třída a uměla všechna písmenka, dokonce začala probírat trošku i učivo druhé třídy!!!
Nakonec všechno dobře dopadlo – a to je KONEC!

A nějaké ponaučení?
Nikdo není dokonalý, každý má v sobě nějakou chybku. Ať je každý tím, čím chce být a ať je ostatní tak berou. A pokud ne, nejsou to kamarádi.