Rubrika: Literární tvorba » Zamyšlení

Když mě něco tíží, nebo musím o něčem přemýšlet, většinou si zajdu na mé oblíbené místo, které se nachází za naším domem, kde si rozložím deku pod krásnou starou jabloní.

Vždy si k ní sednu a opřu se a koukám do přírody... Ona jediná mě vždycky tiše poslouchá a nechává mi prostor na mé myšlenky. Mám ráda šumění lístků a štěbetání ptáčků. Většinou se vždycky uvolním a zapomenu na mé starosti.

Čerstvý vánek mě pohladí po tváří a rozhodí mé dlouhé hnědé vlasy. Sluníčko krásně hřeje, až mě chvílemi pálí na kůži, jako by někdo ke mně dal rozžhavené uhlí. Na mé oblíbené místo však nechodím sama, občas si s sebou beru svého malého černého zakrslého králíčka, který kolem mne běhá, skáče a je jen radost ho pozorovat, jak si užívá přírody a volnosti tak jako já.

Občas si vezmu svou oblíbenou knihu, která mě vždy vezme do svého krásného a tajuplného světa. Při čtení se ráda zakousnu do červeného jablka, pro které si vylezu po žebříku, co se opírá o moji jabloň.

Kolem mého místa si svým tempem žije mnoho různých světů. Každý má svou tajemnou stránku. Je krásné pozorovat, jak se mravenci snaží pilně stavět své mraveniště a jak jabloně rozpínají své větve do stran. Všechno je si tak blízké a zároveň tak vzdálené…

Jsem ráda že mám své oblíbené místo, na které se můžu kdykoliv vrátit…