Rubrika: Literární tvorba » Povídky

:-)

Z otevřeného okna ke mně doléhá zpěv ptáků. Venku se rozlévá vůně kytek, kterou mi do okna přináší letní vánek. Den pomalu končí a slunce se chystá ke spánku. Zatím je na obzoru a vytváří červenou záři. Už není tak nesnesitelné vedro jako odpoledne, ale je příjemné teplo. Asfalt na cestě už se neleskne tolik jako před pár chvílemi. Venku je cítit příjemná podvečerní nálada. Chce se mi vyskočit ze židle a utíkat do náruče končícího dne.

Na nebi se pomalu začínají rýsovat hvězdy. Nejprve lze vidět jen pár osamocených, nevýrazných hvězdiček, ale po nějaké době se nebe zaplní jejich nádherným světlem. Venku se mezitím setmělo. Mezi miliony hvězd si jako král trůní měsíc, který je zrovna v úplňku. Jeho oslnivá záře osvěcuje ten nádherný svět, chystající se ke spánku. V dáli je kromě jeho záře vidět světla lamp z vedlejší vesnice. Cvrčci svou se svou ukolébavkou loučí se všemi, kteří jsou tak hloupí a jdou spát, aniž by si něco z té krásy uvědomovali.

Mohla bych se z okna koukat na tu nádheru třeba celou noc, ale už mi těžknou víčka. Zavírám okno mlčky se loučíc se světem venku…

:-(

Sedím u okna a znuděně si podpírám hlavu. Venku je zamračeno a občas na okně slyším dopad velkých dešťových kapek, které doprovází jemné bubnování. Sleduji, jak se každá kapka na skle roztříští na stovky malinkých kapiček a ty, některé pomaleji a jiné jako by šlo o život, kloužou dolů. Pohled ven je smutný. Všude je mlha hustá jako mléko, která se drží při zemi, jakoby k ní byla přilepená.

Po cestě občas projede nějaké auto, ale ne moc často. Všude je pusto a prázdno, zdá se až neuvěřitelné, jak tu může být rušno. Vypadá to, jako by tu stály jen opuštěné domy. Nikde sebemenší náznak pohybu, byť jen nepatrného. Všichni jsou v teple doma a mají na práci něco lepšího. Jen já koukám do mokré zahrady a pozoruju, jak se celá mění na jednu velkou blátivou kaluž. Lituji sousedova psa, který se v tom blátě na dvorku musí krčit.

Počasí venku doslova předává melancholickou náladu. Vypadá to, že slunce se ztratilo mezi mraky a nemá v úmyslu se vracet, stejně jako mraky nemíní odstoupit a odhalit blankytně modrou oblohu, která má však v tuhle chvíli popelavě šedou barvu. Abych se na ten svět bez života nemusela dívat, zatáhnu žaluzie…