Rubrika: Vánoce

Jaká je historie vánočních tradic u nás? Jaké zvyky a tradice se dnes v naší zemi váží k vánočnímu období?

Cukroví a vánočka
České hospodyňky se předhánějí v pečení vanilkových rohlíčků, perníčků, sněhových pusinek a desítek dalších druhů cukroví. České Vánoce jsou proto nejsladším obdobím v roce. Recepty se v rodinách předávají po generace, není proto divu, že drobné cukroví je na pohled krásné a na jazyku se rozplývá.
Na svátečním stole by také neměla chybět vánočka, sladké pečivo z kynutého těsta spletené do tvaru copu, zdobené rozinkami a mandlemi.

Vánoční stromeček
Bez rozzářeného stromečku si dnes Vánoce už ani nedovedeme představit. Přesto je tento zvyk v českých zemích celkem mladý. V měšťanských a šlechtických domácnostech se začal objevovat počátkem devatenáctého století, zdomácněl ale až v průběhu jeho druhé poloviny. Na venkově dnešnímu pojetí předcházel zvyk věšet stromek špičkou dolů nad slavnostní stůl.
Zpočátku se stromek zdobil červenými jablíčky, ořechy, ozdobami ze slámy nebo cukrovím. Ve dvacátém století začaly převažovat skleněné ozdoby.
Nejrozšířenější je zřejmě smrček, oblíbené jsou ale také borovice a jedličky. Stromeček se zdobívá buď na Štědrý den (24.12.) nebo den předem a rodiny se z něj radují většinou alespoň do Tří králů (6. 1.). Od dvacátých let minulého století se objevují vánoční stromky na veřejných prostranstvích českých měst a obcí.

Jmelí
Další „vánoční rostlinou“ je jmelí. Lidé si jeho zelené, postříbřené či pozlacené snítky nejčastěji připevňují na lustr, případně nad dveře. Zřejmě proto, že pod zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli dívku či ženu. Nebo proto, že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude po způsobu jmelí věčně zelená. Každopádně darované jmelí nosí štěstí, a tak se při vánočních návštěvách hodí s sebou snítku přinést.

Vánoční kapr
V předvánočním čase jsou v ulicích všech českých měst k vidění mohutné kádě plné kaprů. Většina jich pochází z proslulé rybníkářské oblasti na jihu Čech.

Ježíšek
Po štědrovečerní večeři nastává okamžik, na který se mnohé české děti těší celý rok. Rodina se shromáždí kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupí zabalené dárky. Podle tradice je sem nepozorovaně přinesl Ježíšek. Na rozdíl třeba od Santa Clause tato postava nemá žádnou ustálenou vizuální podobu. Také způsob, jakým k dětem přichází, zůstává obestřen tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož dětství je o Vánocích zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před Vánoci posílají dopis, ve kterém ho prosí o to, co by si přály pod stromečkem nalézt. Původně v českých zemích nosíval dárky sv. Mikuláš, postava Ježíška sem pronikla až v devatenáctém století z Německa. České děti z obou tradic vytěžily maximum: dárky jim nosí jak Mikuláš, tak Ježíšek.

Pouštění lodiček
Tento zvyk upoutá nejen děti, ale i dospělé. Pouštíme si lodičky z ořechových skořápek. Několik vlašských ořechů se rozpůlí a do vyprázdněných polovin skořápek se připevní pomocí vosku maličká svíčka. Ořechová lodička se zapálenou svíčkou se vypustí do větší nádoby s vodou. Její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když vydrží dlouho svítit, čeká majitele život dlouhý a šťastný. Jestliže se lodička pustí na volnou vodu, dotyčný se vydá na cesty, drží-li se při břehu, zůstane doma.

Házení střevícem
Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů.