Rubrika: Literární tvorba » Zamyšlení

Asi každý přicházíme do styku s dětmi. Buď jsou to naše děti, nebo sourozenci - nebo prostě naši menší kamarádi.

Nedávno k nám domů přišla (jako obvykle) dodávka letáků - s elektronikou, oblečením, zahradním nábytkem a taky jeden s hračkami. Jako obvykle jsem všechny proletěla rychlostí blesku a ze zvědavosti nakoukla i do světa hračkářství.

Hned na titulní straně se na mě usmívala vychrtlá blonďatá barbína spolu s mluvícím medvědem. Na následující straně na mě vykukovala kupa aut, ale ne tak úplně obyčejných. Některé byly s ultra rychlou dráhou, jiné zase s ohnivou a jiné zase napodobeniny z filmů pro puberťáky. V celém letáku, který měl čtyři strany, byly jen dvě stolní hry, což mě celkem zklamalo.

Ale i tak se musím přiznat, že mě i pár hraček zaujalo. Ale když jsem se tak (samozřejmě zcela nezávazně) dívala a hodnotila ty hračky, došlo mi, že je tam mnohem více věcí klučičích. Rozhodla jsem se tedy, že hračky přepočítám. A vida, měla jsem pravdu! Klučičích hraček bylo o celou polovinu více než holčičích.

Čím to?