Rubrika: Literární tvorba

Zima už nám odchází
a sníh taje,
teplo už začíná být
a sněženka kvete.

Podzim je tu a je chladno,
ale na kraťasy je ještě teplo.
V říjnu ale nikoho neznám,
kdo by si na sebe aspoň mikču nedal.

I když si v klidu popíjím čaj,
tak už se těším, až nastane máj.

Už žádná zima a omrzliny,
místo toho – kopce zmrzliny.

Nehodlám stavět sněhuláka,
nebudu se koulovat,

Procházím se podzimní krajinou. Vítr mi něžně rozcuchává vlasy. Rozhlížím se kolem sebe a říkám si: „Co krásného letos podzim přinesl?“

První, čeho si všimnu, jsou listy, co tančí po obloze. Podzim je stromům krásně zbarvil. Musím se zastavit a chvíli obdivovat jejich taneční sestavu.

Venku padá listí,
podzim už je tu.

Barvy na naši zemi rozmístí,
zářivou jiskru přidá životu.

Mým velkým snem bylo podívat se na Vánoce do Londýna, proto jsme tento můj sen společně s mojí sestřenicí uskutečnily.

17. prosince minulého roku jsme obě časně ráno odjely na letiště. Víc jak půlku cesty jsme jen mlčky seděly a kochaly se krásným výhledem. Zbytek cesty jsme spaly, abychom načerpaly síly a mohly Londýn prozkoumávat už v ten den. Najednou se ozvala velká rána,

O půlnoci venku stojím,
ve tmě já se hrozně bojím.
Slyším kapky, co dopadají na zem,
jdu domů a třesu se mrazem.

Jaro plné sněženek a rozkvetlého kvítí,
dívky pletou věnečky a slunce krásně svítí.

Chlapci pletou pomlázky z vrbového proutí,
vrabčáčci si mezitím na stromech hlasy kroutí.