Pátek 29. 3. 2024  |  Svátek má: Taťána
Počet článků: 31

Rozhovor s Barborou Taševskou

Rubrika: Rozhovory
Anna Wagnerová  22.12.2015
V úterý 9. prosince za námi, redaktory časopisu Písařík, přijela slečna Barbora Taševská, redaktorka Českého rozhlasu Olomouc. Požádala nás o rozhovor, který se týkal našeho časopisu Písařík, protože byl úspěšný v celostátní soutěži školních časopisů.

Za redakci jsem odpovídala společně s Adélou, Nikolou a paní učitelkou Jarmilou Krupičkovou. Rozhovor byl veden v příjemné atmosféře. Bavily jsme se o fungování časopisu, o složení redakce či tématech článků.

Rozhovor s Barborou Taševskou; foto: J. Krupičková Rozhovor s Barborou Taševskou; foto: J. Krupičková


Přítomnosti redaktorky jsme využily a požádaly ji o rozhovor do našeho časopisu. Barbora Taševská nám ochotně odpověděla na všechny naše otázky.

Tak pozorně čtěte. 

(Otázky kladly: Anna Wagnerová = AW, Nikola Kuchařová = NK, Adéla Koutská = AK)

Rozhovor s Barborou Taševskou; foto: J. Krupičková Rozhovor s Barborou Taševskou; foto: J. Krupičková


AW: Jak dlouho pracujete jako redaktorka?

Jako redaktorka pracuji už asi 5 let, ale v rozhlase necelý rok.

AW: Baví vás to?

Baví mě to, baví mě to hodně. Vždycky jsem chtěla dělat novinařinu, takže ve škole v rámci praxe jsem se šla zeptat do Mladé fronty, jestli by mě tam nenechali psát krátké zprávy do sloupečku, které mají 3 věty. Tehdejší šéfredaktor mi řekl, že nechali, ale že to nepůjde zadarmo, protože by na něj přišli z finančního úřadu. Takže mě tam zaměstnal jako eléva, a tak jsem vlastně začínala. Důležité je nebát se zeptat.

AW: Práci si vymýšlíte sama, nebo dostanete úkol?

Samozřejmě nám chodí nějaké tiskové zprávy, ze kterých můžeme čerpat, ale většinu práce tvoří vlastní nápady. Musíme pátrat v tom regionu, který máme přidělený nebo si musíme vytvářet kontakty. Takže jednou za čas obvolám starosty, lidi, které potkávám na natáčení a zeptám se jich, jestli nemají něco nového.
Dívám se, co se děje třeba i v celé republice, co je teď celostátní téma a snažím se najít podobné téma i v tom regionu. A takhle ty reportáže potom vznikají.


AW: Co vás na tom nejvíc baví?

Nejvíc mě baví se setkávat s lidmi. Člověk se díky práci novináře setkává s řadou zajímavých lidí, se kterými by se normálně nesetkal a může s nimi dělat rozhovor. Já jsem třeba v Olomouci na náměstí potkala, když jsem dělala reportáž z návštěvy Miloše Zemana, pana Horáčka, textaře. Tak jsem se ho hned zeptala, co tam dělá, na co se přišel podívat a potom jsme si půl hodiny povídali i mimo tu práci. Takže opravdu, člověk se fakt potká se zajímavými lidmi.

AW: Pracovala jste ve školním časopise?

Pracovala jsem ve školním časopise. Vydávali jsme v deváté třídě časopis „Kvítko“ v Olomouci na Mozartově základní škole. Bylo to fajn, už tehdy jsem si to užívala. Snažili jsme fotit, skládat básničky, dělali jsme recenze na filmy. Nebylo to tedy tak rozsáhlé jak váš časopis, taky nás bylo v té redakci asi pět, ale ta práce byla pěkná. Ráda na to vzpomínám.

AK: Na jaké škole jste studovala?

Na základní školu jsem chodila do Olomouce na Mozartovu, potom jsem byla na gymnáziu Hejčín v Olomouci. Vysokou školu mám vystudovanou v Pardubicích, obor historie a potom jsem studovala na univerzitě Palackého bohemistiku.

AW: Jaký je rozdíl mezi prací v deníku a v rozhlase?

Rozdíl, co se týče témat, tam není zas až tak velký, protože také musíme hledat náměty na reportáže, ale v rozhlase je to mnohem rychlejší, protože zatímco noviny se dnes píší, zítra vycházejí.
V rozhlase musíme aktuálně reagovat na to, co se děje právě teď. Pokud někoho propouštějí nebo zatýkají do vazby, pokud je soud, my tam musíme být na místě. Musíme tam nasbírat informace, donutit ty lidi mluvit, abychom je měli v tom zvuku a mohli to potom v té reportáži odvysílat, zatímco v novinách to můžeme více popsat a více si s tím hrát. A máme na to celý den, než to vyjde druhý den ráno.


NK: Baví vás více pracovat v novinách nebo v rozhlase?

To se takhle nedá říct. Já jsem vždycky chtěla pracovat v novinách, protože jsem ráda psala. Odjakživa jsem si psala povídky a takové věci, takže to byl můj sen. Ale když jsem potom přišla do rozhlasu, tak zase je to víc kontaktní povolání. Nejde jenom zvednout telefon a těch lidí se zeptat, takhle to fungovalo v novinách. Takhle já musím zvednout zadek, sednout do auta a jet třeba přes celý kraj k tomu člověku domů a popovídat si s ním. Je to mnohem příjemnější, kontaktnější a najednou se s těmi lidmi poznám a zdraví mě spousta lidí.

NK: Z jakou nejzajímavější osobností jste dělala rozhovor?

Dělala jsem třeba rozhovor s panem fotografem Štraitem, který měl nedaleko Olomouce výstavu přímo těch lidí z ulic. Každý den tam byl a fotil ty lidi na ulici, nějaké babičky. Já jsem se za ním jela podívat na tu výstavu, potom jsme se zapovídali a bylo to hezké. To pro mě byla hrozně hezká reportáž, ale jinak si tedy nevzpomínám.

Rozhovor s Barborou Taševskou; foto: J. Krupičková Rozhovor s Barborou Taševskou; foto: J. Krupičková
Počet zobrazeni celkem: 3934
Počet zobrazeni za poslední měsíc: 14
Doporučujeme
Nejčtenější články
Redakce