Rubrika: Komiks » Hrad Rothburg

2. díl – Přepadení

Hned další den svolal Barbucha na svém hradě radu, kde všechny své plány přednesl: „Uděláme to takhle. Moji muži se převlečou za loupežníky a budou až do signálu čekat na východní straně v černém lese. Na tady velitelův pokyn překročíte řeku Akyab na východě a co nejrychleji zaútočíte na východní stranu hradu. Nikdo nesmí poznat, že já jsem ten útok zorganizoval. Hlavně ne ten Vladislav. Také musíte rozbít bránu beranidlem, abyste se tam dostali. Než stačí zareagovat, vy je do jednoho pobijete!!!“



Velitel pak vykřikl a pravil: „Ale ctěný pane, neměli bychom útočit z jedné strany, ale pokusit se obejít černý les a dojít k horám zkázy. Potom bychom zaútočili.“ „Dobrý nápad… souhlasím.“
Nastal den D a na hradě Rothburg je klid jako obvykle. Maxmilián pochopitelně neví, že se na něho má vést nějaký útok. V tu dobu už však bylo vojsko na útok připraveno. Čekali na povel velitele. Maxmilián o Barbuchově plánu neměl ani ponětí.



Všichni se přemístili na domluvené místo. Vojsko už se nemohlo dočkat. Vojáci netrpělivě čekali na povel. Najednou však začali bít zvony na poplach. „Poplach, poplach, zavřít brány, útočí.“
Maxmilián se v okamžiku zeptal: „Kdo? Kdo?“ vykřikl.
„Nevím, ctěný pane, nevíme, kdo to je, asi nějací loupežníci.“
Barbucha se velice zlobil.



„Co, jj…jak je tt…to možné, vždyť náás anni nemohli spatřit! Útok! Útok! Na steč!“
Všichni se blížili k hradu, ale Maxmilián včas zavřel bránu a připravil obranu. Do hradu lítalo plno šípů, některé ohnivé, které zapálily Rothburg. Barbucha ztrácel mnoho mužů, ovšem ztráty byly na obou stranách. Bojovalo se a střílelo. Maxmilián a jeho vojsko měli výhodu, protože se nacházeli na hradě, měli tak výhodnější pozici.

Šípy zapálily střechu hlavní jídelny a také pár pokojů. Tu však spadla střecha v kuchyni číslo dvě. Škody byly obrovské. V okolí hradu se bojovalo na život a na smrt. Barbuchovi však za chvíli došlo, že tuto bitvu nevyhraje, neboť ztratil skoro dvě třetiny mužů, které si na útok vzal.

Barbucha už měl málo mužů a Maxmiliánovo vojsko dobře bránilo, a proto se dal Barbucha na ústup. O dvě hodiny později na hradě Rothburg: „Co…. Co to mělo znamenat?! Kdo to mohl být?“
„Nevím pane, ale takový počet loupežníků jsem ještě nikdy neviděl. Ani za předešlé doby, kdy vládl král Marek. Jemu jsem byl také po boku, jako teď vám.“
Maxmilián pravil: „Každopádně tuto záležitost podrobně prošetři!“
„Ano, pane.“
Maxmilián se starostlivě zeptal: „Jaké byly ztráty¬?“
„Pane, na hradě střílelo luky kolem 130 mužů, z toho 7 mrtvých a 3 zranění.“
V Barbuchově doupěti zatím Barbucha zuřil: „Vy… vy… vy pitomci!!!, tt…taková šance a vy jste ji zmařili, teď nás musí podezřívat, protože kdo má v lese takovou armádu? Asi nikdo!!!“
V tom momentě třískl do stolu, který se následně rozzlomil. „Musíme vymyslet nějaký nový lepší plán, který doufám nezmaříte!!!



Na hradě Rothburg nebylo o moc líp. Léčila se ranění, hasily se plameny, Znásobily se stráže, opravovalo se a stavělo opevnění, opravovala se jídelna, kuchyně i pokoje v prvním patře. Stanovil se úplně nový pořádek.

Pokračování příště.