Rubrika: Literární tvorba » Povídky

V naší rodině neradi vyhazujeme věci. Může se stát že byste u nás našli třeba i hodiny, které již dva roky nefungují, ale nikdo z nás se stále nemá k tomu, aby je vyhodil. Když k tomu dojde, což je velmi zřídka, je to téměř u každé věci problém.

Nejdříve se mamka s taťkou dohadují, proč je už dávno nevyhodili. Poté, když se konečně dohodnou, přijde nový problém. Kam je vyhodit? Popelnice je plná a koše přetékají odpadky. S hodinami si nakonec poradíme tak, že dřevěnou část spálíme v kamnech a zbytek šoupneme do sousedovy popelnice.

Jenže hodiny nejsou to nejhorší. Jednoho krásného dne se stalo, že se nám pokazila pračka. To už byl větší problém. Novou jsme koupili, no jo, ale kam s tou starou?! Pračka se jen tak nedá hodit do popelnice. A aby byla několik let v bytě, to prostě nepřichází v úvahu. A tak jsme dumali a dumali a zase dumali, ale na nic kloudného jsme nepřišli. Tento problém se však nečekaně vyřešil sám. Nějaký geniální člověk nabídl mámě kocoura a ona ho donesla domů. V bytě jsme ho nechtěli, takže musel na zahradu. Tátu najednou osvítil duch svatý a vnuknul mu nápad, kterým zabije dvě mouchy jednou ranou. Kocour přece nemohl spát jen tak na zemi a pračky jsme se potřebovali zbavit. Proto jsme odmontovali dvířka, natřeli pračku hnědou barvou a dovnitř přišly nějaké staré deky, které se měly taky dávno vyhodit, ale nikdo to neudělal. Kocourek si na pračku zvykl a my jsme nemuseli nic vyhazovat. Kdyby se všechny problémy daly vyřešit tak jednoduše!!!

Jenže v naší rodině nikdy nevydrží všechno v pořádku moc dlouho. Tentokrát popeláři ohlásili stávku. No, jen si to představte!! Čtyři týdny bez vyvážení popelnic. Možná se to zdá jako maličkost, ale v rodině, kde je nadprodukce odpadků, je to vážný problém. Něco jsme samozřejmě mohli vyhodit na kompost nebo do kontejnerů na plast a na papír, ale co s tím zbytkem? Nejprve nás napadlo udělat si na zahradě soukromou skládku, jenže nám to starosta zatrhl. A proto jsme se ujali jediného možného řešení. Popadli jsme igelitky, vložili do nich odpad a jeli do Vyškova, kde jsme pod udivenými pohledy kolemjdoucích odpadky vysypali do kontejneru.

A takhle to u nás chodí pořád. Odpad je zkrátka náš nepřítel,který nám občas přeroste přes hlavu, ale skoro vždy se najde nějaké rozumné řešení. Skoro vždy…