Rubrika: Literární tvorba » Básně

Vždy, když jsme spolu a já zavřu oči,
jako bych byla na kolotoči.
Jen spěchám, abych s tebou držela kroky,
s tebou stihnu za den, co dělala bych roky.
Občas nezvládám tu rychlou jízdu,
když se stane, ostře hvízdnu,
ty zastavíš se a bereš na mě ohledy,
neb život je přec nádherný...
Nemusíme ním jen proletět za tak krátký čas,
zastav se a investuj svůj čas mezi nás.
Prožij něco víc než sběh,
nežiješ přece naposled.
Žít budeš ještě tolikrát, že to ani nespočítáš,
nespěchej tolik, stejně do cíle doklopýtáš,
Jako každý z nás...

A pak zase začneš znova,
vždyť to chceme oba.
Zase budeš si letět svým světem rychlostí blesku,
láska vznikla z velkého třesku.
A to stane se zas a zas
a já vím, že na to máš.
Že budeš věčně žít a letět tím,
co já nesnáším.

A proto už Stop!